Hobby blog

kutilovy záliby…

Vojenská auta – KdF 82

V dnešním článku přiblížím vojenský automobil používaný za 2. světové války německým Wehrmachtem. Je to KdF 82, zvaný Kübelwagen, u nás Kaďour nebo jen VW82.

KdF 82 je postaven, jako hodně německých aut, na Volkswagenu Brouk, který Ferdinand Porsche stvořil pár let před válkou. Stejně jako on má poháněnou zadní nápravu. Vyráběl se v letech 1940 – 1945 firmou KdF-Wagen (nyní Volkswagen), jenž sídlila ve městě Stadt des KdF-Wagen bei Fallersleben, které bylo po válce přejmenováno na Wolfsburg.

Ferdinand Porsche byl vlastně i konstruktérem KdF 82 (Kraft durch Freude), jehož první prototypy vznikly již v roce 1938. Byl to prototyp KdF 62, který měl jednoduchou 4místnou otevřenou karoserii bez dveří.

Ukázalo se ale, že nic moc a tak v roce 1939 vznikl nový prototyp, který měl vyšší světlou výšku podvozku, a krabicovou 4dveřovou karoserii. Také k němu náležela skládací plátěná střecha. Tento prototyp měl nově redukční převody zadních kol. Jezdil sice pomaleji, ale měl vyšší průchodnost terénem.

Se sériovou výrobou se začalo v roce 1940 a do konce války bylo vyrobeno 50 435 kusů. Na základě KdF 82 vzniklo v letech 1942 – 1943 také několik prototypů polopásových vozidel pro východní frontu, nebo dvoumístné verze pro přepravu sudů či osvětlovacích vozů. Také vzniklo několik desítek KdF, které měly připevněny na kastli imitaci tanků, aby bylo snažší oklamat protivníky Wehrmachtu.

Technické parametry:

  1. Motor:
    1. Vzduchem chlazený 4válcový boxer o objemu 985 cm3 (od března 1943 to bylo 1131 cm3).
    2. Výkon motoru byl 24 HP (u první verze).
    3. Výkon motoru 25 HP (od března 1943).
  2. Rozměry:
    1. Rozvor – 2400 mm.
    2. Vnější rozměry d*š*v – 3740 x 1620 x 1720 mm.
    3. Objem nádrže – 40 litrů.
    4. Spotřeba – 8,5 l/100 km.
    5. Maximální rychlost – 80 km/h.
    6. Pohotovostní hmotnost – 720 – 750 kg.
    7. Celková hmotnost – 1175 kg.
    8. Pneumatiky – 5,25 x 16 (pouštní verze měla pneumatiky 690 x 200).

 

Karoserie KdF 82 je samonosná, bodově svařená z ocelového plechu. Je otevřená, 4dveřová, přední okno je sklápěcí, nicméně při rychlostech na 40 km/h je jízda se sklopeným čelním sklem nepříjemná. Na karoserii se přidávala konstrukce z ocelových trubek, na které se natahovala plátěná střecha z režného plátna. Natažení/složení střechy zabralo dvěma lidem cca půl minuty.

Na vrchní hraně dveří jsou zpevněné otvory, do nichž šlo zasunout trny okenních rámů. Tato okna byla slídová v ocelovém rámečku a šlo jimi uzavřít prostor pro posádku, což se hodilo zejména na východní frontě v zimě. Vnitřek vozu šlo vytápět teplým vzduchem od chlazení motoru.

Za zadními sedadly (nad motorem) je odkládací prostor o oběmu cca 430 litrů. Sedadla lze bez obtíží a bez nářadí vyjmout a přetvořit na lůžka pro raněné.

Převodovka je 4 rychlostní směrem vpřed a jednou rychlostí směrem vzad. Převodovka není synchronizovaná a řazení vyžadovalo trochu umu. Diferenciál je samosvorný kolíčkový. Není nutné při jeho aktivování zastavovat vozidlo, naopak je ovládán dávkováním kroutícího momentu řidičem. Tedy tím, že ve vhodném okamžiku přidá plyn.

Vzduchový filtr se vyráběl ve dvou provedeních. Jedním byl plechový hrnec s drátěnkou a olejem, druhý typ byl plechový válec, který byl zaústěn do injektoru.

První typ funguje následovně – nasávaný vzduch proudí vstupní trubkou do filtru, kde musí projít ocelovou drátěnkou, která je smáčená olejem a tak se na ní zachycuje prach. Jednou za čas je třeba drátěnku propláchnout v benzínu, aby se vyčistila a vyměnit špinavý olej. Jednoduchý typ bez nutnosti náhradních dílů k výměně.

Druhý typ funguje takto – vzduch proudí také vstupní trubkou. Samotný filtr má tvar dlouhého válce, který je umístěn skoro svisle. Vzduch do něj vstupuje úzkou štěrbinou, která je přes celou výšku filtru a je orientovaná ve směru tečny. Vstupní vzduch má tím pádem velmi vysokou rychlost. Jakmile se vzduch s prachem dostane dovnitř válce, jeho rychlost prudce poklesne. Veškerý prach pak padá samovolně na dno válce a čistý vzduch je do karburátoru odsáván z horní části válce. Prach je odsáván podtlakem, který vytváří injektor v levém výfukovém potrubí a je tak vyfouknut společně se zplodinami ven výfukem.

Oba typy bylo možné, ve velmi prašném prostředí, připojit hadicí na trubku, jež ústí z velké plechové kapsy nad levým zadním blatníkem. V této kapse mohl být libovolný filtrační materiál, který nasávaný vzduch předčišťoval.

Výroba KdF pokračovala částečně i po skončení války. Jednalo se o varianty VW 51 (typ KdF 83E), VW 21 (základní provedení), hasičský VW 25, VW 27 (valníček) a dvoumístná dodávka s krabicovou nástavbou VW 28.

Zdroje…

 

Michell